Na PampeLišku se dívám hned z několika pohledů. Ten první je daný mojí profesí. Jako specialista pro benefity ČMSS vím o školce ledacos. Jaký je její koncept, jaká je paní ředitelka, jak vypadá týdenní plán, jak funguje stravování, kroužky, zapojení do nejrůznějších projektů a aktivit… Zkrátka vidím poměrně dost do hloubky a i tam, kam běžný rodič už třeba ani nedohlédne, protože prostě nemusí. Jako pro rodiče je pro nás přece nejdůležitější, že jsou naše děti spokojené. Z tohohle druhého pohledu, z pohledu maminky Sofinky Lambojové, můžu dát za školku ruku do ohně. Proč? Protože právě v očích mé šestileté dcery je PampeLiška prostě nejlepší. J

Sofinka začala do školky chodit už ve dvou letech. Asi jako každá máma jsem měla obavy, jak si Sofinka ve školce zvykne. Je legrační, jak se často bojíme o své ratolesti, které dříve než zjistí, že by se snad něčeho měly bát, začnou si to raději užívat. To se mi potvrdilo, když jsem jednou spěchala pro Sofinku do školky a namísto radostného vítání jsem se dočkala výkřiků: „Maminko, já tady ještě chci být!“ Podobná scénka se pak opakovala ještě mnohokrát.

Proč si to děti v PampeLišce tak užívají? Těch důvodů je určitě mnoho a každé dítko si asi užívá trochu něco jiného. Ve školce se toho děje spoustu. Třeba teď na jaře už mohou děti zase naplno využívat krásnou zahrádku, kde mají nejen různé hrací prvky, ale také se učí starat o kytičky. V létě si pak rovnou do pusy mohou natrhat maliny, vyřádit se pod sprchou nebo v bazénku.

Děti se ale rozhodně nenudí ani vevnitř, každý týden se věnují jinému tématu. Rozvíjí svoji kreativitu a svými výtvory se pak pyšně chlubí přicházejícím rodičům. Ze šaten se tak stává malá umělecká galerie. Občas je téma dobrodružnější, děti se promění v agenty nebo hledače pokladů. Na chvíli se vžijí do rolí svých oblíbených pohádkových postav, které vídají v improvizovaném kině. Zasedací místnost, která jindy slouží pro pracovní setkání, se během chvíle promění v kinosál. U vchodu si každý musí koupit vstupenku a, kdo chce, může si dát i popcorn.

Školka ani zahrádka ale rozhodně nejsou jediným místem, kde děti tráví své dny. Paní učitelky je často berou do divadel, muzeí, na výlety, ale třeba také na školku v přírodě nebo lyžařské výcviky. Sofinka byla sama týden pryč už ve třech letech a náramně si to užila.

Co děti milují, jsou návštěvy u babiček a dědečků v domově seniorů. Jednou za čas společně vyrazí také na nějaký celodenní výlet, třeba do zoo. Atmosféra téhle mezigenerační výměny se musí zažít na vlastní kůži. Děti a senioři si prostě úžasně rozumí. I my rodiče si ale chvíle s dětmi užíváme. Často propojujeme ty dva světy, které spolu bezprostředně sousedí – naši firmu ČMSS a naši školku. Potkáváme se společně na mikulášské besídce, masopustním průvodu nebo třeba vánočních trzích.

Nejen v práci, ale i ve školce je to zkrátka o lidech. A paní učitelky v PampeLišce jsou mimořádně vstřícné. Klidně vás nechají na chvíli splynout s hloučkem dětí a pozorovat, co děti dělají, jak si hrají, jak pomáhají paním učitelkám, starají se o mladší kamarády nebo si prostě povídají.

Sofinka se na paní učitelky i na paní hospodářku vždycky hrozně těšila. Chtěla všem nosit dárky a dodnes má doma vystavenou společnou fotku z mikulášské besídky. Teď už sice chodí do jiné školky, kde se seznamuje s dětmi, se kterými už příští rok půjde do první třídy, ale na PampeLišku nemůže zapomenout. Asi půl roku trvalo naše „loučení“ s PampeLiškou. Krásné vzpomínky nám ale zůstanou.